ČINČILA VELKÁ

Činčila velká není v našem vzorníku pro posuzování králíků zařazena do kategorie plemen velkých, jak by se mnozí chovatelé podle názvu domnívali, al...

Činčila velká není v našem vzorníku pro posuzování králíků zařazena do kategorie plemen velkých, jak by se mnozí chovatelé podle názvu domnívali, ale je plemenem středním. O tom, že je mezi chovateli poměrně hojně chována svědčí i to, že se chovatelé sdružují v poměrně početném speciálním klubu.

Mnoho chovatelů tohoto plemene využívá pro meziplemenné křížení s jinými plemeny králíků (Kal, Nb, Bu aj.), kde se opět projevuje již dříve jmenovaný heterozní efekt - dobrá vzrůstovost potomků.

Toto plemeno dosahuje hmotnosti v dospělosti od 4,50 - 5,50 kg. Za ideál lze považovat hmotnost okolo 5 kg. Také dobrá vzrůstovost králíčat se pohybuje měsíčně okolo 60 dkg. Samozřejmostí je ovšem vyvážená krmná dávka a dobrá péče chovatele. Ve vrhu bývá 6-10 králíčat. Většina chovatelů však ponechává ve vrhu maximálně osm králíčat.

Tento králík dominuje poměrně mohutným dojmem a pokud chovatel věnuje pozornost i výstavní přípravě a králík je v kondici, určitě se líbí i chovatelům neorganizovaným. Válcovité osvalené tělo, široké hrudní končetiny, široká klenutá hlava a silné uši s délkou cca 14 cm, umocňují toto plemeno. Barva tohoto králíka připomíná zbarvení činčily pravé, kde tělo je šedé s namodralým nádechem a s konečky pesíků v barvě černé, které tvoří zvláštní závoj, který chovatelé nazývají housenkování. Barva těla navíc musí být "zatažena" až co nejníže k břichu. Toto je požadováno i na hrudi a hrudních končetinách. A zde také bývá nejvíce nedostatků. Krycí barva bývá tmavá a někdy také nevyniká nezbytné housenkování. Naopak zbarvení prsou i hrudních končetin je světlejší. Navíc se u mnoha zvířat objevují i pásky na hrudních končetitnách, které jsou velmi dědičné a objevují se i u potomků. Zbarvení pírka je nahoře černé promísené šedobílými chlupy a na spodině šedobílé a tak jako zbarvení divokých znaků. Tyto tvoří lem očí, nosu a zátylkový klín. Zbarvení drápů je tmavé - černohnědé. Bílé drápy jsou také dědičné a jsou vadou nepřípustnou a spolu s bílou skupinou ve zbarvení znamenají výluku.

Podsada musí být tmavě modrá a nad podsadou je téměř bílý proužek, který je nazýván mezibarvou. Chovatel ho lehce pozná při pouhém rozfouknutí srsti, a v tomto trychtýřku musí být znatelné ohraničení mezi krycím chlupem a podsadou. Problémy s barvou mezibarvy souvisí s její šířkou, která má být široká cca 7 mm. Většinou je vidět užší mezibarvu a ta je zase v přímé souvislosti s délkou krycího chlupu, kdy ideál je okolo 3 cm. Pokud je kratší je i mezibarva užší. S kratší se setkáváme zejména u chovatelů méně zkušených.

Chov našich činčil velkých je na dobré úrovni a snese srovnání se zvířaty chovanými v zahraničí, což potvrdila i Evropská výstava v Brně, kde naši chovatelé v mnohém i předčili chovatele zahraniční.